To je moje - CO NÁS BAVÍ...

Ahojte! Přidávám sem tři takové mé "polotexty" které jsem nedávno napsala z nudy. Snad se budou líbit ;)

1. Jak jsem přeběhla pečlivě upravenou zahrádku a proletěla dřevěnými oprýskanými vrátky, pocítila jsem čerstvý jarní vzduch. Ze střech některých vroubených chaloupek stále nestačil slést bělavý sníh. I na našich starých taškách se sem tam mihl bělostný náznak zimy, a přesto už ptáčci zpívaly na poplach počínajícího jara.

2. Ovce se za pomalé chůze bezstarostně houpaly a navzájem na sebe bečely, jako by si sďělovaly čersvé klepy. Když jsem s nimi dorazila na kopce porostlé zelenkavou travičkou, sem tam ozdobenou drobnými sněženkami, rozestavěli se každá na jedno místo a tiše chroupaly zelenou dobrotu. Já jsem stála mezi nimi a hleďěla na okolní krajinu. Za pár kopci,poli na ktérých od rána vezli pluh pracovití farmáři a za malým lesíkem, kterým se jistě proháněla lovecká družina na zdatných koních, se rozléhalo velké moře. Ve svitu ranního slunce se lesklo jako diamanty. Zdálo se být nekonečné. Přes kopec přeletěl lehký jarní vánek, a za ním silnější. Nemohla jsem se vynadívat. Vítr začal sílit.  Sedla jsem si na chladnou zem. Na stéblech trávy se také místy válel studený sníh, kterému se ovce vyhýbaly velkým obloukem. Tam, kde byla tráva beze sněhu po stéblech klouzala třpytivá ranní rosa.

3. Kousek ode mě prohnalo stádo koní. Byli nádherní. Bílí, jako sníh, ořechově hnědí, i černí jako noc, pár z nich bylo grošovaných. Hříva a ohon jim vlály, jak klusali přes zoraná pole a louky. Vyzařovala z nich svoboda, energie. Byli jako můj nesplněný sen.

                                                                                                                Příspěvek přidala: Boom

                                                                                                            e-mail: tjmBoom@seznam.cz